Je to už přes půl roku, kdy jsem napsala poslední článek do „Než na to zapomenu“ a věřte mi, že bych den, který mě na tak dlouhou dobu paralyzoval, vážně nejraději zapomněla.
Byl krásný super den, 7. srpna 2019. Ráno jsem s hrdostí a pýchou sedla do auta a jela slavnostně spustit kampaň Koruna pro Vrbu. Půlroční práci jsme posvětili společně s naším podporovatelem panem Markem Šlapalem, náměstkem hejtmana Jihomoravského kraje. Připadala jsem si jako vítěz olympiády. To nadšení! Co na kampaň řeknou ostatní? Zda je bude situace mladých ovdovělých rodin zajímat? Zda pochopí, že i jedna koruna má nesmírnou moc? Vše bylo zalité sluncem…
Jasně, že každý už čeká to… až do doby… A vážně až do odpoledne, kdy mi v zápalu administrativních povinností přišla zpráva, že nám zemřel náš člen rodiny. Bratranec je slovo velice blízké slovu bratr a pro mě to byl vážně další bratr. Po pěti letech mi ze života odešel další chlap s velkých CH.
Vyrůstali jsme vedle sebe a ať se dělo, co se dělo, vždy jsme o sobě věděli. Byl vynikající táta dvou malých dětí a nezkrotný milovník motorek. Zkrátka rána z čistého nebe.
Najednou jsem opět cítila tu odpornou bolest, tíseň a bezmoc cokoliv ovlivnit. Představa, že bych měla ustát další pohřeb takto blízkého mladého muže, byla naprosto vyloučená. Ani rodina to po mě nechtěla. Jenže… jsem si řekla, co by tomu asi řekl za života, kdybych mu oznámila…
„Hele, zlato, kdybys umřel, nepůjdu ti na pohřeb.“
Hlodalo mě to každý den víc a víc.
Vím, co by mi na to řekl. Nakonec jsem to jen díky svému tátovi a druhému muži nějak ustála. Ale upřímně, mi to vzalo chuť na jakékoliv zapisování pocitů, postřehů a jiných obdobných zpráv do těchto článků. Na okamžik jsem v této pomoci, kterou Vrba poskytuje, neviděla smysl. Hloupé, že? Ale všichni, co prošli ztrátou ví, že pocity se nedají ovlivnit. Myšlenky přicházejí, postoje se mění, a to obzvláště priority. A protože i hluboké rány se jednoho dne začnou hojit, vypadá to, že už vyslyším vaše dotazy a opět čas od času něco sepíšu…
…než na to zapomenu
Dnem 7. srpna dostala pro mě sbírka Koruna pro Vrbu úplně jiný rozměr. Je to pro mě výzva, abych nevzdávala tu otřesnou hru – „Jsem nesmrtelný!“, kterou se mnou na jednáních někteří hrají. Pomoc ovdovělým rodinám je důležitá a budu si stát za svým přesvědčením, že za pouhou korunou se mohou skrývat i slzy štěstí, naděje a smíchu.