Najednou bylo vše komplikované. A mě se nechtělo nic řešit. Byla jsem zraněná ztrátou manžela a při každém pohledu na syna Honzíka mi docházelo, co už nikdy spolu neprožijeme jako rodina. Bylo mi všechno úplně jedno. Všechny své diplomy, ocenění a kariéru bych dala za to žít opět svůj starý život. Nechtěla jsem, aby v okolí někdo něco věděl. Lidé jsou zlí a k tragédii ještě přidají spoustu senzací. Řešila jsem za manžela záležitosti v zahraničí a bylo to dost náročné a ubíjející.
Každý večer jsem padla vysílením do postele a věřila v zázrak. Ten přišel o něco později, když jsem na netu přišla náhodou na Nadační fond VRBA. V první chvíli jsem byla překvapená, že něco takového existuje. A z úžasu jsem nevycházela.
Neznám, jak to chodí v takových organizacích a upřímně jsem do té doby patřila k lidem, kteří když slyší Nadační fond, vidí „praní peněz“. O to milejší překvapení bylo, když na můj email zareagovala přímo paní ředitelka a za pár dní přijela i k nám domů. Vyslechla můj příběh a nabídla mi oblasti, ve kterých nám může pomoci.
V tuto chvíli využívám pomoci hospodyně a jsem nadmíru spokojená. Paní Žaneta je vstřícná a moc milá. To že máme doma čisto a pořádek mi dává spoustu času pro mě i pro Honzíka. Na jaře se chystám využít i služby řemeslníka Vrby.
Sabina (36 let)
Jihomoravský kraj