Stále to slýcháme: „Život je příliš krátký.“ A pokud nás ztráta manžela, manželky či partnera nezasáhne osobně, stavíme se k tomuto osudu jako ke sledování srdceryvného filmu. Jak se ale žije rodinám, kde je jeden z rodičů ovdovělý? Pojďme se podívat, jaká je situace mladých ovdovělých lidí v České republice.
Jako je každý jedinec individualita, stejně tak i každá rodina žije svojí jedinečností. Nicméně se dají popsat situace, které jsou pro ovdovělé rodiny obecně svazující.
Peníze až na prvním místě
Pokud se již ovdovělá rodina vzpamatovala z dědického řízení, zablokovaných účtů, přepisu nemovitostí apod., začíná řešit, jak to bude s obživou a vyžitím rodiny dál. Tedy zda se ze standardu rodiny rázem nestane nedosažitelná meta. Ženy – vdovy, kterých je v naší republice okolo 21 tisíc a starají se o nedospělé děti, bývají na rodičovské dovolené nebo na zkráceném pracovním úvazku.
Pokud navíc jsou nucené splácet pohledávky po zemřelém muži nebo jen hypotéku, musí se velice snažit, aby vše finančně ustály. Berou si práci navíc, směnují apod. Bohužel v této snaze dostát všem finančním povinnostem, ani nezpozorují, že odsouvají své děti.
V jiných případech, když si maminky uvědomí, že ty jejich děti mají už právě pouze je, volí profesní ústupek někdy až propad, aby dostály svým rodičovským povinnostem.
Existuje nějaké řešení situace mladých ovdovělých lidí?
Řešení nabízí spolek Zpátky do života s Nadačním fondem Vrba. Pojďte si vytvořit obraz v hlavě, který je motorem práce lidí ve Vrbě! Maminka – vdova probouzí ráno své děti. Chlapeček chodí do 1. třídy, holčička do školky. Chystá jim snídani a po sedmé hodině ranní odchází společně z domu. Syna odvádí do školy, dceru do školky. V 8:00 vchází do kanceláře svého zaměstnavatele a pracuje. Je klidná a plně soustředěná na práci, protože ví, že až přijde z práce domů, budou děti doma s mladou slečnou – studentkou.
Syn bude mít hotovou přípravu na druhý den do školy a obě děti ji přivítají určitě opět nějakým ručně vyrobeným dárkem. Slečna na hlídání je totiž z NF Vrba vyškolená animátorka a nenabízí dětem pasivní zábavu jakou je sledování TV nebo hry na tabletu. A to naše maminka vítá. A tak v 16:00 odchází z kanceláře, cestou domů nakoupí a těsně před pátou hodinou odpolední přichází domů. Jak předpokládala, kromě dětí ji vítají dvě pestrobarevné papírové sovy s velkýma očima.
Od milé slečny se dozvídá, jak šikovná byla holčička v tanečním kroužku pro školáčky a že synek má úkoly hotové, jen ho stále zlobí správný úchop tužky. Stejně se naše maminka doví, co a kdy děti jedly a pár minut po 17 hodině slečna se slovy, „Tak ahoj zítra!“, odchází. Maminka připraví něco k večeři anebo jen tak tráví čas společně se svými dětmi.
A právě posledních pár slov je pro mladé ovdovělé rodiny životně důležitých. Je před nimi úkol. Naučit se žít ve třech. A to nelze, pokud není máma doma. Stejně tak je to nemožné, pokud je maminka doma, ale věčně podrážděná z obav, jak zaplatí hypotéku nebo výlet do přírody pro syna. Nikdo z nás by s ovdovělými rodinami neměnil.
Ale stejně tak nikdo z nás neví, jestli náhodou k této skupině maminek a tatínků nebude jednou patřit. Protože smrt si nevybírá. A tak buďme rádi, že se našlo pár jedinců, kteří se tohoto tématu nebojí a hlavně ví kde, jak a komu pomoci.