Než na to zapomenu #2 – Výročí ovdovělým (ne)svědčí

Je den v kalendáři s číslovkou 26, kdy jsem po sedmnáct let byla zvyklá, že dostanu květinu, nějakou blyštivou pozornost a že si zajedeme s manželem na nějaké to dobré jídlo. Byl to náš den D. Den, kdy jsme si před lety řekli, že bychom se mohli vídat častěji a od té chvíle jsme se viděli téměř každý den. Po devíti letech opět 26. jsme si slíbili pod širým nebem, že budeme stát při sobě v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Kdo mohl tušit, že to nebude zas tak dlouho?

Když po smrti partnera dojde na různé oslavy, svátky apod., každé poprvé je nepředstavitelně těžké. Setkávají se zde naše vzpomínky s jasnou realitou. Třeba děláte na Vánoce stejné zvyky, ale už jen ve třech. A nebo naopak – už některé neděláte vůbec.

No jo, ale to jsou oslavy, které jsou tak nějak hromadné. Zvláštní situace nastává, když dojde na vaše osobní výročí. První polibek, první sex, svatební den…. Jsou to zásadní chvíle vašeho života, které jste sdíleli pouze s jedinou osobou. Najednou se z těchto událostí stávají poloprázdné oslavy. Navíc, když nemáte s kým slavit, jde ještě o oslavu? Je to ještě výročí?

Koupí si vdova květinu k osmému výročí sňatku sama? Proč ne! Jde přece o připomenutí životní události. Zvláštní je, že připomenutí památky zesnulých „slaví“ většina z nás.

Když se blíží datum úmrtí našich partnerů, také jdeme a koupíme na hrob kytku. Proč je tedy pro nás tak nepřirozené oslavovat i dny, které jsou jen naše? Nemusí.

Jde pouze o naše životní nastavení

Pamatuji si na první polibek s mým manželem, jasně si vybavuji i první milování (protože to bylo poprvé) a to je pro každou ženu nějakým způsobem zlomová událost a stejně tak přesně ctím den našeho sňatku. Všechny tyto tři dny D si během roku připomínám a slavím. Koupím si něco blyštivého, vyberu si květinu, která mi krásně voní a zajdu si na něco dobrého nebo na masáž. A vůbec mi nevadí, že jdu sama. Protože sama jsem jen fyzicky. Uvnitř mě je spousta krásných vzpomínek, které třeba vyvolají slzu stesku, ale to je přece přirozené. Ale ta všechna výročí jsou stále součástí mé osoby, udála se a nestanou se chimérou jen protože, že můj manžel nežije. Tak jsem si to nastavila a tím i můj manžel žije stále ve mně.

Doma o tom můj současný muž ví. Naprosto to respektuje a dokonce tvrdí, když se vracím z těchto výročí domů, že výročí vdovám prostě svědčí.

 

Mgr. Petra Glosr Cvrkalová
Ředitelka nadačního fondu
Máte dotaz?